Jana Šafránka čekal v životě skutečný průnik do vnějšího světa. Donucen společensko-politickou situací, vykráčel z neprodyšně uzavřeného prostředí normalizačního Československa na mezinárodní Odysseu poznání. Vybaven nadhledem, vyplývajícím ze zkušenosti se světlou i temnou stránkou společnosti, mohl osobitě zažívat pestrou mozaiku světové civilizace. Ve smyslu výroku Blaire Pascala – „Čím je člověk inteligentnější, tím větší nachází originalitu v lidech“ – platí v největší míře u Jana Šafránka.
Jan Šafránek, diváckému publiku známý jako stálý portrétista lidských mravů a nemravů, je zároveňvýsostně profesionální malíř, který své obrazy tvoří s nekompromisní technickou důkladností.Řád a struktura představují základ jeho tvorby v mnohem větší míře, než by se mohlo nezasvěcenému oku zdát.
Obraz vychází ze „skryté kostry“ lineární kresebné konstrukce, prověřované v sériích kreseb, které představují nejen bezprostřední záznam reálných situací, ale především zmíněný kompoziční základ obrazů. V této souvislosti nelze nepomyslet na pověstné přípravné kresby Bohumila Kubišty, s matematickou přesností vypracovávané do posledních detailů, vždy s představou, jaké kompoziční a barevné prostředky budou uplatněny během postupného nanášení olejových vrstev.
Šafránkova díla se tedy vyznačují rovnocenným spojením uměleckého vidění a technického provedení. Proces malby totiž není pro Jana Šafránka pouhým nástrojem k vizualizaci výchozí představy, ale tvůrčím aktem ve fyzickém, optickém i meditativním smyslu. Když přímo nemaluje, řeší obraz v myšlenkách – maluje, jak říká, „v hlavě“.
Richard Drury
(Úryvek z monografické knihy „Jan Šafránek – Svět lidí“ vydané nakladatelstvím Gallery v Praze v roce 2008)
Zatím poslední výstavu autora Život kolem nás lze shlédnout v Galerii Montmartre Praha od 11. března do 6. dubna 2014.